DINOSAURUS
Ztracený svět Stevena Spielberga a Karla Zemana v jediné knížce! Čtyři kamarádi po neznámé řece doplují do prastarého světa dnes už neexistujících plazů.
Unikátní projekt na podporu čtení. Vaše dítě zde vystupuje jako hlavní hrdina pohádkového příběhu. V okamžiku, kdy se malý prvňáček přestane potýkat s abecedou a písmenka se mu jakoby zázrakem začnou skládat v slova a věty, otevře se před ním kouzelný svět pohádek. A právě naše nakladatelství umožní každému takovému okouzlenému dítěti stát se aktivní součástí pohádkového příběhu.
UKÁZKA Z TEXTU
U veliké řeky, v zemi, kde k večeru horké slunce zastíní těžké mraky a napojí krajinu silným deštěm, rozprostírá se nekonečný tropický prales. Jednoho dne však z korun vysokých staletých stromů poplašeně vylétla hejna pestrobarevných ptáků. Štěbetali a pískali, až v uších zaléhalo. Volali na poplach. A také bylo proč! Z hloubi pralesa se ozýval lomoz strojů. Byly to žluté bagry, které pod svými železnými pásy drtily všechno, co jim přišlo do cesty. Kratičkou chvilku poté, co poplašení ptáci zakroužili nad pralesem, to v některých kmenech zavrzalo, potom se naklonily a s hlasitým sténáním zřítily k zemi. Na zemi je stroje radlicemi nahrnuly na hromadu a nákladní auta je odvážela pryč. Lidé, co bagry obsluhovali, byli dřevorubci. Ví se, že dřevorubci v tropických pralesích nemohou kácet stromy tak jako u nás doma. To by s prací nebyli nikdy hotovi. Společnost, která les kácela, byla až z předaleké Evropy. Tak se stávalo, že dřevorubci museli v pralese zůstat po celý rok. Naštěstí děti dřevorubců mívají školní prázdniny také. Velmi často je tedy s rodiči trávily v dřevorubeckém táboře.
Báječně exotické prázdniny čekaly i na Honzíka s Tomáškem. V táboře drželi spolu, protože oba bydleli celý ten dlouhý rok od prázdnin do prázdnin v Novém Boru a dobře se znali. "Dobré ráno,Tomášku. Tak co? Můžeš?" vyhrkl nedočkavě Honzík hned na uvítanou. "Můžu, ale do oběda musíme být zpátky. Co to s sebou, prosím tě, vlečeš?" zeptal se Tomášek a ukázal na veliký vak, který měl Honzík přes rameno. "To jsou plovací vesty, máma by mě bez nich na řeku nepustila." Tomášek s Honzíkem mají v blízké domorodé vesničce kamarády - Rubena a Savu. A právě ti je pozvali na řeku - na rybářskou výpravu. "To tedy bude ostuda, dokážeš si představit, jak směšně budeme před Rubenem a Savou vypadat? Vždyť oba umíme plavat!" zamračil se Tomášek. "Nehudruj, Tomášku. Vesty máme schované ve vaku a nikomu je přeci nemusíme ukazovat. A pospěš si, ať na nás Ruben a Sava nečekají." Potom se rozběhli k malému přístavu u řeky.
... ….. řeka popadla loďku, jako by to bylo jen lehounké stéblo a velikou rychlostí ji odnášela dál a dál od zátoky. „V žádném případě se nesmíme převrhnout!“ křikl Ruben, který na sebe vzal funkci kapitána. „Musíme se za každou cenu dostat ke břehu!“ přidal se Tomášek.
……..Tomášek těch pár metrů překonal několika dlouhými skoky a už byl z lesa venku. Ale jen co vběhl do trávy, strnul, jako když do něj udeří blesk. Uprostřed prostranství stáli nad mršinou nějakého zvířete dva obrovští tvorové. Jejich děsivé hlavy pozorovaly z výšky Tomáška lesknoucíma očima…. Tomášek stál jako opařený ….
