JOLY ANEB DLOUHÁ CESTA DO ŠKOLY

Tento kouzelný příběh vtáhne malého čtenáře do Afriky,

kde se narodil, kam se s rodiči opět vrací. To znamená, nastoupit do školy v neznámé zemi....

Knížka je plná dobrodružství, mluvících zvířátek a ponaučení... Je vhodná jak pro kluky, tak pro holčičky a každému malému čtenáři jistě udělá obrovskou radost.

Do knihy na přání můžeme vložit celobarevnou A4 fotografii, která originalitu knihy ještě zvýší.

UKÁZKA Z TEXTU:

Blíží se večer. Celá krajina se halí do tmy a na obloze se objevují první zářivé hvězdy. Všechna zvířátka se chystají ke spánku. Medvěd, veverka, i liška uložila liščátka do pelíšku. Jen sova sedí na stromě a sleduje celý les. Také děti už leží v postýlkách.
Maminka se naklání nad postýlkou, aby dala své holčičce Sabrince pusu na dobrou noc. Sabrinka   je dívenka, která se narodila v Africe a jako malá se s rodiči přestěhovala do Nového Boru. Rodiče jsou veterináři, starají se a ošetřují zvířátka po celém světě. Takže jsou vlastně také velcí cestovatelé, každou chvíli bydlí někde jinde. A s nimi cestuje i Sabrinka. Její nejlepší kamarádka je Vendulka, zná se s ní ze školky a moc si rozumějí. Chodí spolu ven, jezdí na kole, na bruslích a pořád se spolu smějí.
Noc skončila, na obloze už září slunce, sluneční paprsky se prodírají závěsem a šimrají Sabrinku na tváři.Sabrinka vyskočí z postýlky a běží za maminkou.
„Dobré ráno, mami,“ volá už od dveří. „Dobré ráno, Sabrinko,“ odpoví maminka a postaví před ni talíř se snídaní.
„Mám pro tebe novinu,“ začne maminka.
 „A jakou?“ ptá se Sabrinka a ukousne si chleba s marmeládou. Překvapení má ráda.
„Pojedeme zpátky do Afriky,“ oznámí maminka. „Tam ses narodila,“ dodá ještě.

Vtom se mezi hejnem objeví loďka a na ní africký chlapec. Pluje si jen tak mezi ptáky a poslouchá, co si povídají.
„Ahoj,“ zavolá Sabrinka na chlapce.
„Ahoj,“ odpoví chlapec a připluje ke břehu.
„Ty jsi Sabrinka a ty Joly, že? Už jsem o vás slyšel. Všichni si tu o vás povídají.“
„Vážně?“ zamyslí se Sabrinka.
„Ano, prý se ti nechce do školy,“ odpoví chlapec. „Ale, to už není pravda, že Sabrinko,“ skočí jim do řeči Joly.
„Mně se taky nechce, tak jsem se tu zastavil. Raději bych si hrál,“ řekne na vysvětlenou.
„A co kdybychom šli do školy společně,“ navrhne Sabrinka. „Cesta nám rychleji uběhne a nebudeme se určitě nudit, co říkáš?“ povídá Sabrinka a chlapec i Joly nadšeně souhlasí.
„A jakpak se vlastně jmenuješ?“ zeptá se Sabrinka.
„ Já jsem Kodžo,“ odpoví chlapec.
„Hej, plameňáci,“ volá Kodžo na ptáky, „vraťte mi slabikář. Jdu do školy s Joly a Sabrinkou.“