KIMURI - NA POMOC MALÉMU HUBERTOVI

 Slůňátko Hubert je uvězněno v cirkusovém zvěřinci a moc se mu stýská po mamince, která se prohání po afrických savanách a také teskní po svém maličkém Hubertovi. Slůně by se rádo vrátilo zpátky do Afriky, ale neví jak. Děti (třeba právě ty Vaše) se pomocí kouzla na africký kontinent dostanou, aby se pokusili Hubertovi pomoci. Po mnoha dobrodružstvích se jim to samozřejmě podaří a slůňátko Hubert se se svou maminkou šťastně shledá. Knížka je plná akčních scén, zvířátek i poučení. Každý čtenář, jak malý, tak i ten velký bude vtažen do děje a tuto knihu si jistě zamiluje. Do knihy lze na přání přidat celobarevnou A4 stranu s fotografií vašeho dítěte, která originalitu knihy ještě zvýší.

Na úpravu fotografií byl použit materiál předních českých i designérek (PST design, Viky design, Lily design, Waterloo projekt...)

Ukázka textu:

 V daleké  zemi  slonů  a  žiraf  žije  malý  pasteveček 
Kimuri.  Ten za pěkných slunečných dnů, kterých je v Africe opravdu hodně, hlídá malé stádečko koz jako všichni malí chlapci z jeho vesničky. Pouze malý Kimuri se však může pochlubit dobrodružstvím, které prožil se svými novými kamarády Tomáškem a Honzíkem. Tohle vyprávění začalo ale úplně někde jinde.
     Bylo  pěkné páteční odpoledne, když se Tomášek s Honzíkem vraceli ze školy domů. Spěchali, protože mají slíbeno, že půjdou do cirkusu, který po dlouhé době přijel do Nového Boru. Když pak odpoledne přišli k velikému barevnému stanu, obklopenému vesele pomalovanými maringotkami, objevil Tomášek  hned něco zajímavého.
     Byl to zvěřinec. Takovou věc si samozřejmě nemohou nechat ujít a už jsou uvnitř. Kolem sebe vidí spoustu cizokrajných zvířat. Kromě velbloudů, koní a opic je nejvíce zaujalo malé slůně Hubert na samém konci zvěřince. Slůňátko bylo připoutáno velkým řetězem. Ten byl ale příliš krátký, a proto nedosáhlo na džber s vodou, i když chobůtek natahovalo, jak jen to nejvíce šlo. Slůně Hubert mělo velikánskou žízeň a na oba kluky se dívalo smutnýma očkama.

 Kluci byli pěkně zmáčení, když si protírali oči, aby zase dobře viděli. Tomu, co spatřili, nemohli uvěřit. „Honzíku,“ ptal se Tomášek, „vidíš to taky?“ Světe, div se, ale *Tomášek s Honzíkem už nestáli u Hubertova maličkého výběhu, ale na břehu veliké široké řeky.
      „My jsme v Africe! To přece není možné!“ nevěřícně se Honzík rozhlížel kolem sebe. Tomášek překvapený nebyl: „Je to jako v pohádce. Stal se zázrak, abychom mohli pomoci  Hubertovi najít jeho maminku.“
     Kde ale mají kamarádi začít hledat? Ocitli se v  neznámé zemi, kde nikoho neznají. Kdyby jim Hubert alespoň stačil prozradit, jakým směrem se mají vydat nebo koho se zeptat na cestu. Rozhodli se tedy, že se nejdříve porozhlédnou kolem řeky.
      Zrovinka se chtěli vyšplhat na vysoký břeh, když zaslechli podivný rozhovor. „Pane krokodýle, já se vám divím, jak můžete vydržet stále ležet na rozpáleném písku na břehu. Pojďte si raději do řeky trochu zaplavat,“ ozvalo se z vody. „Inu, za chvilku půjdu, pane hrochu,“  mrzutě odpověděl krokodýl, „jen co si trochu zdřímnu.“ „Nám krokodýlům je totiž na horkém sluníčku nejlíp.“ „To mi povídejte,“ povídá hroch, „já vás krokodýly moc dobře znám. To my hroši jsme sice trochu tlustí, ale líní ne!