Nic tak nepotěší hrdiny této pohádkové knížky jako návštěva ZOO. Co si však počít, když se při jedné ze svých návštěv ocitnou uprostřed neuvěřitelného chaosu? Žádné zvířátko totiž není tam, kde by mělo být. Antilopa se třese strachy v gepardím pavilónu, slon se mačká v jedné kleci s tygrem, mezi šimpanzi se prochází pelikán, no prostě hrůza.

Děti se po téměř detektivním pátrání dopídí pravé příčiny všeho toho zmatku a s pomocí zvířátek dají vše do pořádku. Jestli jste ještě nikdy neslyšeli o duchovi amazonské džungle, v této pohádkové knížce se o něm dozvíte snad úplně všechno.

Napsal Jaromír Kamenický
Ilustroval Bruno Stefan

Formát A4, 16 barevných celostránkových ilustrací.  Doporučená cena 239,- Kč.

Pro děti od 6 let

UKÁZKA Z TEXTU:

ZOO

 Víte, když se někoho dospělého zeptáte, jestli zvířátka v zoologické zahradě umí mluvit, odpoví vám, že zvířátka v ZOO samozřejmě mluvit neumějí. Jenomže všechny děti na světě přece ví, že to tak docela není pravda. Vlastně - co to povídám, málem bych zapomněl. Znám dva kluky, Honzík a Tomášek, kteří žijí v Novém Boru. Ti by toho mohli o zvířátkách v ZOO navyprávět tolik, že by vám z toho šla hlava kolem.

   No - ale abych vás dlouho nenapínal, nastražte uši, protože vyprávění o Honzíkovi, Tomáškovi  a o tom, co se vlastně v zoologické zahradě všechno přihodilo, právě začíná.

Honzík s Tomáškem milují zoologickou zahradu a jak jen mají chviličku čas, hned peláší podívat se na zvířátka. A tak tomu bylo i v onen památný den, o kterém vám chci vyprávět.

 Honzík bázlivě zakoktal na schránku:

„Je tam někdo?“ a rychle zase uskočil pryč.

A ze schránky se ozvalo:

„No to bych prosil, že tady někdo je. Já jsem totiž smutný. Jsem smutný duch amazonské džungle. Co smutný, já jsem ten nejsmutnější duch na světě. Kdybyste hledali, jak chtěli, smutnější přízrak nenajdete, kdybyste si nohy uběhali.“

Honzík s Tomáškem opatrně přistoupili ke stolu:

„A proč jsi smutný, duchu amazonské džungle?“ zeptaly se děti dřevěné schránky.

„Protože mě unesli a prodali. Takovou dobu jsem si strašil v pralese, nic mi nechybělo, všichni si mě vážili, nosili mi dárky, třeba zrcátka, ty já rád, a najednou si přijdou nějací lidi v kloboukách a s vousama, strčí mě do tašky a prodají za sto pesos nějakému řediteli ZOO. A já musím v noci strašit! Mám to v popisu práce. Jenomže co tady, v zoologické zahradě. Jediné, co mě napadlo, je zpřeházet zvířátka v klecích. Ale není to ono. Já prostě potřebuju prales. Kde jsi, moje milovaná džungle?“ zahořekoval nakonec duch…..